Z historie létání v Náchodě

Na začátku třicátých let minulého století byla založena v Náchodě pobočka Masarykovy letecké ligy. Jedním ze zakladatelů a podporovatelů byl František Bergman, který měl hostinec „U Zlatého lva“ v Náchodě v Komenského ulici. Jeho syn Otmar stavěl a létal s leteckými modely. Stále ho ale přitahovalo „velké“ létání, a tak již ve 14 letech složil v Josefově pilotní zkoušku „A“ na kluzáku Skaut 14, potom zkoušku „B“ v Olomouci a zkoušku „C“ na Stráníku u Žiliny. To už mu bylo 16 let a psal se rok 1935.

V tomto roce se Otmar s kamarádem Láďou Řezáčem rozhodli postavit si vlastní větroň pro létání na Náchodsku. Volba padla na konstrukci dvoumístného větroně „Šedý vlk“, který zkonstruoval ing. Ludvík Elsnic. Byla to zdařilá konstrukce stavěná i na jiných místech republiky. Do té doby se zájemci o létání cvičili na jednomístných kluzácích od krátkých „skoků“ na rovině nebo malém svážku a postupně až z větších svahů. Startovalo se pomocí gumového lana napnutého do „V“. Žák byl tedy vybaven jen radami instruktora a musel se s tím „vypořádat“ sám.

Stavba Šedého vlka začala v roce 1935 v prostorách hostince „U Zlatého lva“ v Náchodě za podpory Františka Bergmana, který dával stavitelům i zdarma najíst. Celková montáž pak proběhla na dvoře náchodských jatek. Hlavním zdrojem prostředků byli také další letečtí nadšenci místní skupiny Masarykovy letecké ligy (MLL) v Náchodě. Čtvrtinu nákladů také uhradil sponzor, majitel místní textilní továrny, pan Bartoň. Stavba byla dokončena v roce 1936 a dohled nad stavbou měli dva technici z letecké továrny Letov. Tento větroň byl pátým vyrobeným kusem v republice. Stavěl se i na jiných místech a celkem bylo postaveno asi 50 kusů těchto větroňů, většinou amatérsky.

Náchodský Šedý vlk byl zalétán 4. října 1936 u vesnice Lipí nad Náchodem. Zalétl ho sám Otmar Bergman, přestože měl jen málo zkušeností s pilotáží – do té doby měl nalétáno 35 (!) minut. Start byl gumovým lanem a větroň dosáhl výšky 35 m, let trval 32 vteřin. Další lety uskutečnil na svahu ve Žďárkách u Hronova.

Dne 22. listopadu 1936 byl Šedý vlk za velké slávy pokřtěn na náchodském náměstí. Křtila ho manželka největšího sponzora, pana Bartoně. Větroň dostal jméno Dinka po paní Bartoňové. Jméno bylo namalováno na přídi trupu.

Šedý vlk pak létal na Lipí a Dobrošově, ve Žďárkách, na Rané, na cvičišti v Hradci Králové v aerovleku za letadlem Aero A.25 a také pomocí autostartů. Na Dobrošově pod turistickou chatou měli náchodští plachtaři postaven i malý hangár, kde měli i další školní kluzáky Zlín, Mars a možná i další. Létalo se dost často v zimním období, aby neudělali škodu na polích a loukách. Tak se létalo až do začátku druhé světové války.

V roce 1940 byl Šedý vlk tajně ukryt ve stodole pana Dubna z Lipí u Náchoda. Tam přečkal válku, ale po ní už létal jen sporadicky, a to vlastně načerno, neboť na jaře 1946 jej inspektor z Prahy „uzemnil“ kvůli stavu potahu a myšímu hnízdu v kýlovce. Naposledy letěl v roce 1949, samozřejmě načerno, a to 10 minut na svahu.

To se již ale náchodští plachtaři začali poohlížet, kde by si vybudovali rovinaté letiště. Bylo vybráno místo nad Vysokovem. Majitelem převážné části tohoto pozemku byl pan Feygl, jehož syn chtěl také létat, a tak dal tento pozemek letcům. Zakládající schůze pro vybudování letiště se konala v hostinci pana Bergmana st. „U Zlatého lva“ v Náchodě. Mezi hlavními aktéry byli pan Bergman ml., pan Jirka (majitel pily v Náchodě), pan Luboš Hanuš, MUDr. Horák, Jaroslav Sládek (drogista), pan Pocauf, pan Škop, pan Zdeněk Hejzlar (ten postavil první naviják) a další. Vznik letiště ve Vysokově je popsán v jiné části historie na webových stránkách.

Ještě k postavě Otmara Bergmana. Létal na vysokovském letišti převážně s motorovými letadly (Kukuruznik a další). Byl instruktorem a pak přešel létat do Prahy k ČSA jako dopravní pilot.

Příběh náchodského větroně Šedý vlk má ale pokračování. Na začátku sedmdesátých let minulého století se uvažovalo o stavbě repliky tohoto významného typu pro československé plachtění, aby ozdobil sbírku letadel v Leteckém muzeu Praha-Kbely. To ještě žil konstruktér větroně ing. Ludvík Elsnic a poskytl dobovou dokumentaci, i když již neúplnou, a nějaké fotografie. Aktéři nápadu se rozjeli do Trenčína za panem Antonem Kralovičem, který již měl zkušenosti s renovací letadel, a ten výzvu postavit tento větroň přijal.

Mezitím se ale čistě náhodou dozvěděli redaktoři L+K, že jeden z nich má strýce v Lipí u Náchoda a ten má doma ve stodole nějaký starý větroň. Rozjeli se tam a skutečně na půdě u pana Dubna našli křídla z Šedého vlka a ve stodole pod senem byl trup. Pan Duben jim řekl, že to již dříve nabízel Národnímu technickému muzeu, ale to nemělo zájem. Tak tedy 9. 2. 1973 putoval Šedý vlk do Trenčína k panu Kralovičovi. Ten se pustil ihned do práce a 9. 8. 1973 byl větroň zase jako nový. Údajně si po renovaci pan Kralovič na něm „skočil“. Dnes si můžeme tento unikát, původem z Náchoda, prohlédnout v Leteckém muzeu Kbely, kde má čestné místo mezi dalšími skvosty naší letecké historie.

K sepsání bylo použito vyprávění pamětníků, dobového článku v časopise L+K a článku „Větroň Šedý vlk“ na Aerowebu, kde je krásně popsána historie tohoto typu.

Převážnou část dobových fotografií poskytl pan Jindřich Svoboda z pozůstalosti jeho otce a strýce.

Příspěvek sestavil pro vnitřní potřebu Aeroklubu Náchod J. Koutský.