Shrnutí Vysokovského Kopce Techniky 2023 X.Ročník

Ahoj kamarádi,

dlouho připravovaný Vysokovský kopec techniky je za námi. Dovolím si co by koordinátor celé akce zaslat malé ohlédnutí a shrnutí pro ty, co se nemohli zúčastnit nebo se zrovna co by organizátoři věnovali své práci, nemohli opustit svá stanoviště a tudíž mnohdy ani netušili, co se právě na kopci děje.

Myšlenka znovu pořádání VKT vznikala již v průběhu posledních let, kdy se na kopci „nic“ nedělo. Stavba nového hangáru zabrala výboru klubu a některým dalším členům hodně času a energie, takže teprve v letošním roce jsme se k plánu pořádání tak velké akce vrátili. Březnová členská schůze tento záměr posvětila, a ještě na místě se začalo s přípravou. Většina přítomných schůzujících ihned začala hledat možnosti, co by se dalo do programu začlenit a kostra VKT byla rázem na světě. Už zde musím velice ocenit, že v sále komunitního centra obce Vysokov nepadala jen planá slova a co kdo slíbil, tak také téměř do puntíku dodržel.

A protože byl letošní rok zároveň rokem výročním, kdy Aeroklub slaví 30 let od znovuzahájení své činnosti po létech tehdejším režimem zavřeného letiště a také 10 let, co se na kopec přistěhovala parta pilotů, co létají bez motoru, vznikla myšlenka oslavit toto výročí prezentací historických větroňů. Jednak to bylo z úcty k našim kamarádům, kteří na letišti létali v dobách, kdy někteří z nás ještě nebyli na světě a také nás k tomu vedla stránka ekonomická, kdy provoz větroně nestojí tolik, co provoz motorového letadla. Využili jsme kontaktů na kamarády z celé republiky a postupně jsme si začali odškrtávat naše tajná přání, která se postupně stávala realitou. K vidění jsme tak měli jak na zemi, tak ve vzduchu větroně, na které se lidé jezdí dívat většinou už jen do muzeí. Postupně se do vzduchu dostaly všechny, pořadí na startu určoval datum jejich výroby.

Celou akci zahájil ojedinělým způsobem startu, autovlekem, kluzák SG-38 Gleiter, v Čechách označovaný jako Komár. Za kniplem seděl sám majitel a stavitel Adam Mašík z Aeroklubu Zábřeh.

Poté za hromového burácení dvorské Cessny vzlétla Grunau Baby, pilotovaná legendou českého letectví, akrobatem a plachtařem, Jirkou Vepřekem. Bejbina má místo kolečka hlavního podvozku lyži a tudíž jiná vlečná nebyla schopná tento historický skvost „urvat“ ze země a dostat do vzduchu. Za zmínku jistě stojí, že oba předešlé větroně sloužili k výcviku německých pilotů za 2.sv. války, než je po válce převzali naši plachtaři.

Následoval LF-109 Pionýr, jehož v minulém roce zrestauroval, uvedl do života a nám ochotně předvedl Dušan Patočka z AK Vrchlabí.

Po „Pinďourovi“ šel do vzduchu Z-125 Šohaj, řízený jistou a zkušenou rukou Jirky „George“ Slouky z Aeroklubu Medlánky. Se Šohajem úzce spojuje naše letiště jedna historická událost, kdy na něm po ztrátě orientace ulétl náš člen do Rakouska a přelstil tak protiletadlovou obranu našeho tehdy totalitního režimu.

Další unikát, můžeme říkat celosvětově obdivovaný historický akrobatický větroň LF-107 Luňák, vzlétl vzápětí. Jeho precizní pilotáž předvedl medlánecký matador, pilot – instruktor Jiří „Šošé“ Klicnar. Velká škoda, že jsme Luňáka neviděli ve vzdušných kotrmelcích, kde jeho ladné křivky vyniknou nejlépe. Vzhledem ke stáří a historické hodnotě už se s Luňákem „akrobatí“ minimálně. Za zapůjčení děkujeme majiteli p. Daneši Grulovi do Brna.

Další žlutý větroň, tentokrát Vt-116 Orlík II, vzlétl do vzduchu pilotovaný jedinou pilotkou ten den na našem kopci, šumperskou plachtařkou Šárkou Lochovou. Šárka předvedla, že s Orlíkem umí, pravidelně každý rok s ním totiž poráží soupeře a soupeřky v soutěži Hronovské Orlíkovské přeháňky. Stošestnáctku ochotně zapůjčil a sám si ji se Skylinem vyvlekal Petr Kaufmann z AK Nové Město.

Jako poslední větroň šla do vzduchu legenda, celokovový L-13 Blaník, zapůjčený z Aeroklubu Nové Město nad Metují. Posádku tvořili pilot Oldřich Hlaváček z AK Medlánky a instruktor – já. Předvedli jsme kontrolní let, který byl opravdu kontrolní a Olda byl přezkoušen z vybírání vývrtek, spirál a pádů. Při nácviku vybírání nezvyklých poloh jsme se ocitli s Blaníkem i na zádech, samozřejmě řízeně a v bezpečné výšce. Kdyby si snad někdo z vás chtěl podobný let vyzkoušet, či se přímo stát pilotem, naši instruktoři letecké školy působící na letišti na Vysokově se vám budou velmi ochotně věnovat.   Blaníkův motorizovaný bratranec L-13 SE Vivat k nám přilétl také z Medlánek a za jeho kniply seděli Jaromír Vlk z AK Šumperk a Martin Adamec z AK Medlánky. Dýchavičný Vivat pořídil z našeho letiště odstartovat, pomalu nastoupat, ale na nějaké složitější obraty neměl dostatek výkonu svého motoru, což je všeobecně známo.

V kontrastu s bachratými dřevěnými i plechovými větroni byl předveden i supermoderní štíhlý větroň s rozpětím křídel přes 21 metrů – JS3. Za řízením nebyl nikdo jiný, než juniorský i seniorský mistr České republiky v plachtění, pravidelný účastník mistrovství Evropy i světa, hronovský David Mach. Za řevu turbíny, která větroni umožňuje v případě zhoršení počasí doletět zpátky na letiště, David předvedl krásné průlety s následným vystoupáním o desítky až stovky metrů a pak elegantně přistál, aby se s námi při moderovaném rozhovoru podělil o svoje zážitky. Davide, díky za vše. Vážíme si Tvé návštěvy i toho, jak reprezentuješ tento krásný sport a naši zemi ve světě. A věřím, že i prezentace na VKT přispěje k tomu, abys pořídil sehnat dostatek financí a mohl létat s těmi nejlepšími plachtaři na mistrovství světa 2024 v Texasu.

Když se bavíme o turbíně, měli jsme přislíbené i turbíny vojenské. Gripeny a L-159 Alky, řízené piloty z Armády ČR. Nakonec k velkému zklamání všech nepřiletěli. Z vrchního velení leteckých sil Armády ČR nám poslali omluvný dopis. Nad naším územím právě probíhalo rozsáhlé mezinárodní letecké cvičení a zároveň v sobotu jsme byli už několikátí, kdo o vystoupení armádních letců usilovali. Armáda tak nemohla pokrýt všechny požadavky. Přesto děkujeme za snahu a možná se uvidíme příště.

Aby nebyl program jednotvárný, mezi lety větroňů probíhaly i ukázky letů motorových UL letadel a i těch „dospělých“. Z našeho aeroklubu předvedli Brouzdalíka David Štol s instruktorem Pavlem Jakoubkem, Roco Míra Knapovský, rogalo Venda Rejsek, Stinga Jarda Špetla, Minisporta Vilíka Vilda Kůtek a druhé motorové rogalo Luďa Šroll. Na ostatní naše piloty se už nedostalo, protože se museli věnovat prodeji občerstvení, řazení vozidel na parkovišti, parkování veteránů a dalším pořadatelským službám.

 

Velmi pěknou ukázkou bylo předvedení skupinové slétanosti dvou Zlinů, a to Z-42 v podání našeho člena Martina Vysokého a Z-43 s Filipem Borůvkou, nejmladším pilotem z letecké rodiny Borůvkových z Nového Města. Skupině Zlínů konkurovala skupina, tentokrát ale tříčlenná, z dílny TL Ultralight Hradec Králové. A kdo jiný byl měl skupinu vodit než sám zalétávací pilot této společnosti, Jarda Seidl, zároveň člen Aeroklubu Hronov. Sparkerovi, Streamovi a Siriovi to na vysokovském nebi moc a moc slušelo. Ukázaly nám, že Česká republika může být hrdá na výrobce letadel, tak jak tomu vždycky bylo. Ladné motory ul letadel pak vystřídal dunivý motor dvouplošné továrny na vztlak An-2, Anduly. Beranů se v průletech neohroženě držel další náš člen, Jirka Vysoký. Škoda jen, že se vyskytly problémy s tankováním Anduly. Nezbyl tak čas na přistání a statickou ukázku. Místo toho Andula musela do úmoru vysazovat parašutisty při základním výcviku a tandemovém skákání v sousedním Novém Městě. Letový program vyvrcholil dalším legendárním strojem. Se Z-37 Čmelákem nepřiletěl Štefan, jak by někdo mohl očekávat po shlédnutí filmu Vesničko má středisková. Místo něho poslali z Aeroklubu Jičín nevětšího borce na Čmeláky v okolí, možná i na světě – Jirku Šlemra. To, co s práškovacím letadlem předvedl, bralo dech. Inu, léta praxe a Pan Pilot.

Třešničkou na dortu, ale už jen pro ty, kteří vydrželi až do večerních hodin, byl neohlášený přílet kopie druhoválečné stíhačky Messerschmitt Bf-109. Jeho pilot Pavel Kouřil nás požádal o opatrování svého stroje, než bude moci ráno pokračovat v cestě. Srdíčka milovníků „warbirdů“ náramně zaplesala. Pokud budeme VKT pořádat i za rok, Pavel nás velmi rád navštíví.

Co říci k letovému programu? Byl naplánován na dobu trvání tří hodin, ale přidali jsme nějaké neplánované ukázky a bylo z toho vystoupení na hodiny téměř čtyři. Scénář ukázek se psal postupně až v průběhu, čímž se omlouvám některým pilotům, že jsem je dostával do časové tísně, ale zvládli jsme to bez velkého stresu. Měli jsme naplánována určitá časová okénka na přílety letounů z okolních letišť a tomu se podřizoval celý program. Prázdná okénka se doplňovala tak, aby se střídaly ukázky větroňů s ukázkami motoráků. Dále jsme jediného vlekaře Michala Nutila používali i na auto vleky, jeho Audi se silným motorem a automatickou převodovkou bylo pro tento způsob vzletu nejlepším řešením. Proto jsme mu vždy museli dát čas, aby přeběhl z auta do Samby. V záloze na vlekání byl Petr Kaufmann se Skylinem, jehož služby jsme také několikrát využili. Celému letovému programu předcházel důsledný polední „brífing „, kde jsme si řekli vše podstatné hlavně, a především k bezpečnosti létání, které za žádných okolností nesmělo ohrozit přihlížející diváky. Na to z věže dohlíželi pánové nanejvýš povolaní, Jarda Špetla a inspektor LAA Petr Vysoký. Za celý den došlo ke dvěma malým nekázním. Jednou nám přistál Skyline bez jakékoliv radiokorespondence. Po přistání byl pilot náležitě poučen. Druhá příhoda byla v závěru při ukázce Čmeláka. Pilot přespolního UL Tuláka by mohl při svém náhlém rolování omezit Čmeláka. To nám opět potvrdilo, že největší riziko leteckého programu je přílet neohlášených letadel a pilotů, kteří neabsolvovali úvodní brífing. Tudíž hodnotím jako správné rozhodnutí nedělat na VKT zároveň slet ULL. Pánům na řídící věž nezbývá, něž poděkovat, s jakým přehledem celý letový provoz uhlídali.

Neletový program sestával z ukázky auto a moto veteránů. Bylo jich opravdu hodně a bylo určitě co obdivovat. Velké poděkování patří panu Bernardovi, předsedovi KHV Metuje a členům tohoto spolku a také ostatním, kteří přijeli na kopec se svými miláčky na dvou či čtyřech kolech. Pánové a dámy, byly jste skvělí a jsme rádi, že vaše stroje udržujete stále v takové kondici, jako by právě vyjely z výrobní linky.

Zemědělská technika určitě nezklamala, naopak. Kombajn, řezačka, malé i velké traktory byly neustále obstoupeny návštěvníky. Radost dětí, které mohly usednout za volant kombajnu, zářila z jejich očí na míle daleko. A o to šlo především. Za organizaci transportu a výstavu této techniky děkujeme Tomáši Tučkovi, agronomovi ze společnosti Agro Provodov. A Tome tam nahoru, díky, že jsi nám tady dole zanechal svoji kopii.

Mezi vystavovanými exponáty nechyběli ani dobrovolní hasiči. Nejen, že předvedli krásnou historickou stříkačku, ale jejich moderně vybavené cisternové vozy byly po celý den připravené k okamžitému zásahu. Pánové a dámy, hasiči a hasičky z Vysokova a Kramolny, moc vám děkujeme a jsme rádi, že jsme vás využili pouze na doplnění „práškovací“ vody do Čmeláka.

Na kopci se kromě hasičů místních ukázali i přespolní z Červeného Kostelce. Před očima přihlížejících návštěvníků dokázala „rychlá zásahovka“ během chvíle na kusy rozřezat celý osobní automobil. Krásně se na jejich práci dívalo s vědomím, že uvnitř nesedí žádný zraněný člověk.

Díky hasičům jsme návštěvníkům mohli uspokojit i chuťové buňky. Jestli se ptáte na souvislost, tak odpověď je jednoduchá. Okresní sdružení hasičů (OSH Náchod) nám zapůjčilo zrestaurovanou historickou polní kuchyni. Plnou kapacitu kotlů, úctyhodných 150 litrů, jsme využili na uvaření guláše. Doufáme, že jste si pochutnali. Za zprostředkování děkujeme Honzovi Pellymu z HZS Velké Poříčí a SDH Běloves.

A co se stalo s vrakem rozřezaného automobilu? Před očima návštěvníků byl naložen speciálním odtahovým vozem ještě dříve, než bys řekl vik. Za tuto ukázku a transport vraku děkujeme do Šonova Autoslužbě Vik.

Další lidé, kteří drželi po celý den pohotovost – byl zdravotní dozor od místní skupiny Českého červeného kříže Nové Město nad Metují. Předseda skupiny Petr Fanta nám vybral jedny z nejzkušenějších – Radka Prouzu a půvabnou Zuzku Vančákovou. Moc a moc děkujeme a jsme šťastní, že jejich znalosti a dovednosti nakonec nebylo vůbec potřeba předvádět v praxi.

U záchranářů bych se ještě zastavil. Protože jsme při plánování VKT mysleli i na situace nejhorší, kdy jde o ochranu majetku, ale hlavně zdraví a života, nechali jsme uzavřít příjezdovou cestu k letišti, aby zůstala po celý den volná pro případný bezproblémový průjezd záchranných složek. To byl hlavní důvod, proč museli návštěvníci svá vozidla parkovat na nedaleké louce. Tímto se zároveň všem omlouváme a věříme, že ta krátká procházka z louky na letiště a zpátky nikomu moc neublížila a zároveň přispěla k bezpečnosti nás všech. Agru Provodov děkujeme za zapůjčení, zmulčování a přeměnu louky v parkoviště.

Na zemi tentokrát zůstali modeláři. Bohužel změna legislativy a nákladné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu jejich modelů přispěly k tomu, že jsme jejich makety letadel mohli sledovat sice zblízka, ale ne za letu. Za povšimnutí určitě stály modely stíhaček z 2. sv. války Corsair a Thunderbolt, maketa sportovního Zlínu Z-143, akrobatický větroň Fox poháněný dmychadlem, maketa větroně L-33 Solo a další pěkné modely. Jediný model, který se nakonec probudil k životu, byl člun poháněný elektromotorem a který ovládán na dálku rukou kapitána Jaroslava Eichlera brázdil vody místní požární nádrže k radosti opět především dětí. Jardovi Eichlerovi, ale i ostatním modelářům z Náchoda, České Skalice a Červeného Kostelce moc děkujeme za účast a věříme, že třeba na přes rok jejich vymazlené zmenšené miláčky uvidíme i na nebi.

S modely letadel a lodí úzce souvisí modely mašinek. Ty jsme mohli obdivovat ukryté pod střechou horního hangáru. Vašek Kašpar přivezl z Hradce Králové panel zobrazující českou krajinu se spoustou kolejí, lokomotiv, vagónů, osobních i nákladních automobilů, hasičskou zbrojnici i s technikou a dalšími detaily. Opravdu moc pěkné a byly to opět děti, které zde trávily nejvíce času.

Hned vedle se na několika stolech rozprostřely díly známé kovové stavebnice Merkur z Police nad Metují. Kdo chtěl, mohl si podle předlohy nebo podle své vlastní fantazie postavit jakýkoliv výrobek. Děti vzaly stavebnice útokem, z čehož jsme měli velikou radost. Záměr probudit v nich na našem kopci zájem o techniku, se očividně vydařil. Jen si budeme muset za dlouhých zimních večerů udělat brigádu a znovu sestavit některé exponáty, zapůjčené z deposita muzea, protože děti nejen stavěly, ale i rozebíraly. Ale to k tomu samozřejmě patří. Za zapůjčení stavebnic děkujeme panu Hornychovi z výrobního podniku Merkur a panu Frydrychovi, řediteli muzea Merkur v Polici nad Metují.

Na co určitě ještě dlouho nezapomeneme, je příjemný hlas moderátora celé akce, našeho člena Lukáše Černého. Lukáši, s jakou odborností, láskou, procítěním a vtipem dokážeš okomentovat a přiblížit dění na vysokovském kopci a na nebi nad ním, to nemá obdoby. Bez Tebe už by to nebylo ono. Už v neděli začaly drnčet telefony z klubů daleko vzdálených od toho našeho s prosbou o Tvoje moderování, takže je docela možné, pokud si najdeš čas, že Tě uslyšíme i na jiném letišti v naší krásné zemi. Proslýchá se, že to budou příští rok Medlánky s oslavou 100. výročí létání.

Aby hlas Lukáše dolehl až do vzdálených koutů letiště, o to se postarali zvukaři-profesionálové, p. Jaroslav Matěna a Emil Nyklíček. Pánové, děkujeme za vaši neviditelnou, ale dobře slyšitelnou práci.

Na koho nesmím a ani nechci zapomenout, jsou členové Aeroklubu Náchod. Vám všem, vašim rodinám a známým se hluboce klaním za pomoc s organizací Vysokovského kopce techniky. Bez vás by to opravdu nešlo. S jakou energií, nasazením, péčí a láskou jste se ujali svých úkolů, aby návštěvníci byli spokojení, to neumím popsat v této eseji. Pracovali jste dobrovolně bez nároku na odměnu a svoji práci jste dělali srdcem, což se odrazilo ve výsledném pozitivním hodnocení naší akce.

Jsem rád, že můžu být součástí našeho spíše rodinného klubu, ve kterém se v průběhu roku někdy potkáváme, někdy míjíme. Motoráři chodí létat ráno či večer, kdy je vzduch klidný, plachtaři zase přes den, kdy je dravá termika vynáší k výšinám. Někdo může nabýt dojmu, že jsme malí a bezvýznamní. Ale pokud je potřeba, napneme své síly, semkneme se do jednoho fungujícího celku a pak jsme schopni společně vytvořit něco velkého, jako například postavit nový hangár nebo zorganizovat velkou akci pro veřejnost, jako byla tato. A na to můžeme být všichni právem hrdí a já vám všem za to děkuji.

Komu chceme na závěr poděkovat, je vedení města Náchod, které nám schválenou finanční dotací pomohlo uhradit nemalé náklady spojené s pořádáním VKT. A také obcím Kramolna a Vysokov, za podporu materiální. Vážíme si toho.

Původně jsem chtěl napsat jen pár řádků, ale úplně se mi to nepovedlo. Pátrám v paměti a doufám, že jsem na nikoho a na nic nezapomněl. A kdyby přeci, prosím za prominutí.

Vysokovský kopec techniky 2023 je za námi. Co bude za rok, nikdo neví. Ale podle ohlasů veřejnosti i členů Aeroklubu to vypadá, že bychom se na tom „našem“ kopci mohli příští rok na konci prázdnin potkat znovu.

Přeji všem krásný podzim a někdy zase na kopci na viděnou!!!

Za Aeroklub Náchod
Petr Seibrt

 

Virtuální prohlídka a informace

vystavované exponáty letadel

vyberte kategorii pro seznam exponátů a detaily k jednotlivým strojům

 

Přehledová galerie X. Ročníku VKT

(letadla detailně pak každé samostatně výše)

přesné statistiky ještě nemáme, ale sobotní návštěva na VKT byla přibližně 1500 lidí, snědlo se 150 litrů guláše, 350 klobás, 400 palačinek a 400 párků v rohlíku …

Zde je Link na další moc pěknou galerii VKT mimo naše stránky.

 

Program Vysokovského Kopce Techniky ročník 2023

… vzduch je naše moře …

Průběžné informace z VKT jsou na facebooku: https://www.facebook.com/aeroklub.nachod