Ahoj Kamarádi.

Naši borci z LKNACH bojují o bednu na Orlíkovských přeháňkách. Ty se konají na letišti v Poříčí již po 25. Tak jim držte palce. Zatím však vede Pavel Semerák jako nejúčinnější vlekač, jeho výkon je za 4 minuty od startu kluzák do 600m a zpět na zem. Klobouk dolů, to většina z nás stihne udělat okruh kolem letiště.

Poslední dvě fotky – oprava pneu na poslední verzi Orlíku M-35.

Info o soutěži naleznete zde: https://www.lkvp.cz/

Trochu o VT-16/116 Orlík – vznikl jako náhrada za stárnoucí „Šohaje“. První prototyp VT-16 vzlétl v roce 1959 a následovala sériová výroba (celkem 84 kusů). Ve dvou kusech vznikl také VT-15, větroň standardní třídy s křídlem o rozpětí 15m; klouzavost byla 32. Rovněž ve dvou kusech vznikl VT-18 s křídlem o rozpětí 18m a klouzavostí 36; jeho nejmenší klesavost byla jenom 0,48m/s. Vlivem malého plošného zatížení křídel byla při rychlostech nad 110km/h klouzavost horší než u běžného VT-16. V roce 1962 byl postaven M-25, větroň standardní třídy s 15m křídly a novým jemněji tvarovaným trupem s elegantní šípovou svislou ocasní plochou. Kombinací tohoto trupu s 16m křídly vznikl VT-116 Orlík II, vyráběný sériově v letech 1964-69. Celkem bylo vyrobeno 205 Orlíků II. Výkony se proti původnímu provedení poněkud zlepšily, zejména při vyšších rychlostech. Mimo plán vznikl M-28 kombinující 18m křídlo z havarovaného VT-18 s novým trupem. Poslední variantou „Orlíku“ byl M-35 vzniklý v roce 1968 přestavbou z M-25; měl zcela nové 15m křídlo s profilem Wortmann a klouzavost 35. V aeroklubech byly a jsou „Orlíky“i přes svoji křehkost velmi populární.

 

 

Výsledky první den, 7,9,12 a 13 místo. Ale to se zlepší, žejo…