Dnes ráno odešla naše Evička.

Když jsme jí byli před dvěma týdny opožděně blahopřát k narozeninám, nikdo z nás netušil, že se vidíme naposled. Měla skvělou náladu a dobře se s námi bavila. Čas je však neúprosný.

Od mládí „propadla“ letectví a ten elán a zájem jí vydržel po celý život. Začala létat na našem letišti ve Vysokově v roce 1955-6. Ten „náš plácek“, jak říkala, měla velice ráda. Bohužel letiště bylo v roce 1960 zrušeno. Když se provdala za Evžena, který byl také plachtař, bydleli a pracovali oba v Praze. Létali na Točné a v Letňanech. O víkendech občas dojížděli na letiště v Novém Městě n. Met. a tam jsem je v roce 1968 oba poznal. Měl jsem tu čest, že si několikrát sedli za mně do Blaníka jako instruktoři. Když začali stavět v Náchodě domek tak s létáním skončili.

Na začátku 90tých let se začaly podnikat kroky k obnovení letiště ve Vysokově. Eva i Evžen byli zakládajícími členy sdružení pro obnovu letiště. Eva se starala o administrativní a finanční záležitosti ale pracovala i fyzicky na budování letiště. Když se pořídil pro výcvik klubový motorový letoun, udělala si na něm výcvik a opět létala. Stále však vzpomínala na krásu plachtění.

Bohužel dnes se vydala na svůj poslední přelet i když mě říkala, že přeleta moc ráda neměla kvůli nebezpečí přistání v poli. Když jsme spolu nedávno mluvili řekla s humorem : „Nemysli si, že se mě na letišti zbavíte až umřu. Budu stále tam s vámi a budu na vás dávat pozor. Tak se snažte aby všechno pokračovalo“.

Eva byla dáma v dobrém slova smyslu a také byla ke každému kamarádská. Čest její památce!

EVO NEZAPOMENEME.

za AK Náchod Josef Koutský

Douška od Petra Seibrta: Kluci. Když jsme my plachtaři z LKNM přišli na Vysokov, ne všichni členové sdíleli velké nadšení. U Evičky a Evžena to bylo naopak. Neskrývaná radost z plachtařů na teď už i našem kopci čišela přímo z jejich srdcí. Oba jsem je měl moc rád. Do té doby jsem je znal pouze z vyprávění od Honzy Kašpara a Pepy Semeráka. Později, když už Evžen nebyl, kdykoliv jsem do Evičky v Náchodě vrazil, vždy mi nezapomněla říct, jak je moc dobře a jak je moc ráda, že jsou plachtaři zase na Vysokově. Na fotkách z mládí se krásně směje. Byla to krásná a elegantní dáma a tento pocit si odnáším i z posledního společného setkání. Mohla tu s námi ještě chvíli být, vše si dobře pamatovala a uměla pěkně vyprávět. Ale asi už spěchala za svým Evženem. Úplně je spolu vidím v Blaníku nad námi, jak se na nás smějí.